Jaroslav Panuška, 1872–1958
TŮŇ
kolem 1930, olej na lepence
Jaroslav Panuška se řadí mezi nejznámější žáky Julia Mařáka. Ačkoli se věnoval především krajinomalbě, prošel rovněž symbolistním obdobím. Z toho se dochovala díla, do nichž Panuška zakomponoval fantastické prvky v podobě nadpřirozených bytostí. Charakteristické pro krajinářskou malbu jeho zralého a pozdního období jsou potom pohledy na vodní plochy – rybníky, močály a tůně, zahalené do oparu ranní mlhy nebo měsíčního svitu. Obraz, který se do sbírky obrazárny dostal roku 1946 jako součást zabaveného majetku po německém obyvatelstvu, představuje tůň a oblohu zalité slunečním světlem. Malíř se v kompozici pokusil zachytit prchavý okamžik, specifickou atmosféru dané chvíle, čímž se přiblížil postupům impresionismu.
