A A A

Mariana Alasseur – Záblesky světel aneb moje vzpomínka na Váchala

Vernisáž: 3. 5. 2013 17:00

4. 5. 2013 – 26. 5. 2013, Městská obrazárna

Vernisáž výstavy Mariany Alasseur, mladé, na české výtvarné scéně etablované umělkyně, se uskuteční v pátek 3. 5. 2013 v 18 hodin v Městské obrazárně. Úvodní slovo pronese Richard Drury, anglický teoretik a znalec českého i světového umění, který od roku 1992 žije a pracuje v Praze. Mariana Alasseur představí svoji starší tvorbu, ale také díla vytvořená přímo pro výstavu v Litomyšli, ve své práci se neomezuje pouze na malířská a kresebná díla, ale vytváří také objekty, které rozmístí do bezprostřední blízkosti litomyšlského zámku. Inspiraci hledá Mariana Alasseur v přírodě, v české krajině, ale obrací se také k tvorbě Josefa Váchala, především k intenzivní a čisté barevnosti Váchalových děl. Vernisáž Mariany Alasseur otevře výstavní sezónu Městské obrazárny, která se nachází ve druhém patře litomyšlského zámku, zájemci mohou výstavu navštívit do 26. 5. 2013.

 

Výstava „Záblesky světel“ představuje symbolický průsečík tří kulturních přítomností. Tou nejpřítomnější přítomností je ovšem pro nás malířka Mariana Alasseur, která dnes předkládá reprezentativní průřez tvorbou posledních let. Druhou přítomností, která je přítomná svým inspirativně osobitým odkazem, je Josef Váchal, téměř kultovní postava českého umění dvacátého století. Třetí přítomnost je fakticky neživá zato kulturně velmi živá Litomyšl, město, které vytváří společnou půdu, nejen fyzicky, ale i myšlenkově, mezi Váchalovou minulostí a Marianinou přítomností.

Nejdříve bych rád nastínil pohled na dílo vystavující autorky. Tvorbu Mariany Alasseur můžeme sledovat ve dvou odlišných, nikoliv však nesouvisejících rovinách. Obě vychází z její výjimečné schopnosti uchopit jádro viděného světa, zviditelňovat prapodstatu světa bez nánosu matoucích detailů, a tím odkrývat vnitřní povahu viditelných jevů i lidských vztahů.

Prvním ohniskem Marianina svrchovaně malířského zkoumání je příroda ve smyslu její věčné proměnlivosti, odehrávající se ve více či méně ustáleném rámci krajiny. Zásadní úlohu tu hrají barva a světlo, můžeme o nich dokonce mluvit jako o stavebných prvcích autorčiných obrazů. Vše se soustřeďuje na esenciální řeč expresivních, přitom citlivě položených tahů štětcem, v nichž se zhmotňuje energie autorčiných reflexí. V současné době je Mariana doma v krajině pod Řípem, ve vesnici Mnetěš odkud má stálý výhled na zaoblenou horu s postavením středobodu národa. Obrazy s motivem Řípu, které tam maluje jako kdysi Cézanne a jeho obdobně soustavné portrétování Mont Sainte-Victoire, jsou vzácné už tím, že vyjadřuje tichý, intenzivní úžas z protínání lidské mysli a přírodních živlů. 

Druhým ohniskem Marianiných úvah je lidské prostředí, čímž myslím prostor důvěrného světa rodiny i poněkud drsnějšího světa vnější společnosti. Důležitým momentem v této přímější rovině jejího projevu je rozměr interaktivnosti se skutečnými lidmi, v níž vstupují do bezprostředního akčního dialogu s dílem. Zde projevuje Mariana naplno svůj vrozený cit pro hravost, pro ironičnost, ale také svůj kritický postoj vůči záporným jevům českého dneška. Nedávným příkladem byl prostorový objekt nazvaný „Nové třídění odpadu – Kultura“ představující plastový recyklační kontejner, k tomu ještě potažený českou vlajkou, vyjadřující její osobní ztrátu iluze o postavení kultury v tomto státě a vyzývající ostatní k tomu, aby se tímto problémem aktivně zabývali. Zde v Litomyšli Mariana navazuje na zmíněnou koncepční linii instalováním nakloněné žluté postavy s názvem „Opři se“, která přesto, že sama zřejmě čelí nátlakům, nabízí možnost, aby v ní lidé našli kýžený zdroj opory v této tíživé době.  

Tato výstava Marianu doslova i obrazně sbližuje s městem Litomyšle, a to v konkrétní vazbě k dílu Josefa Váchala. Nemusím přitom dlouze připomínat skutečnost, že rodiče Mariany, Jiří a Vendula Látalovi, významně pomohli jako restaurátoři ke vzkříšení jedinečné památky Váchalova díla, Portmonea, které se otevřelo veřejnosti před dvaceti lety. Nehledejme však mezi Marianou a Váchalem formální podobnosti, ale raději to, v čem mohou volněji spočívat jejich možné vzájemné doteky. Snad není ode mě moc spekulativní, když řeknu, že Mariana cítí ve Váchalovi člověka, který obrazu rozuměl především jako soustředěnému poli barevné, světelné a duševní energie. Že každé jeho byť drobné dílo je vyjádřením dramatičnosti vnitřního bytí člověka. A že jeho nekompromisně svébytná umělecká řeč je koneckonců sveřepý pokus o vytváření prostupného prostoru mezi lidským vědomím a vším, co můžeme označit za „přesahující sílu“. Přesně toto symbolické konfrontování sfér můžeme sledovat v Marianině prostorovém díle „Světlo“, propojujícím svými pomyslnými paprsky horizontální plán podlahy s vertikálním plánem zdi.

V Marianě má současná česká malba někoho odhodlaného ji nadále rozšiřovat a prohlubovat v duchu uznání nejlepších hodnot její moderní tradice. Pojetí Marianiny tvorby spočívá ve velkorysosti, v monumentálnosti, zároveň ve schopnosti zachycovat i ty nejjemnější citové stavy. Škála jejích světlem naplněných barev věrně odpovídá škále myšlenek a pocitů v nich zakletých.

Přílohy

  • maria
facebook You Tube
print
Městská galerie Litomyšl • Smetanovo nám. 110 • dům U Rytířů • 570 01 Litomyšl • tel. 461 614 765

Děkujeme za spolupráci

Pro arte HRG tiskárna Galerie Kodl Ministerstvo kultury