Městská obrazárna

Městská obrazárna je momentálně z důvodu rekonstrukce zámku uzavřena. O její historii, která je neodmyslitelně spojená s existencí městské galerie, si můžete něco přečíst v následujícím textu. Městská galerie má za sebou bezmála stoletou historii, během níž několikrát změnila svého zřizovatele i své sídlo. Městská obrazárna umístěná na zámku byla její první výstavní síní.

Historie Městské obrazárny

Městská galerie byla v Litomyšli založena 25. června 1925 pod patronací Osvětové besedy v Litomyšli. Již v následujícím roce pak byly v prvním patře litomyšlského zámku slavnostně otevřeny její výstavní prostory, které galerii zdarma poskytl tehdejší majitel zámku Albert kníže Thurn-Taxis. Městská obrazárna se na zámku nacházela ve třech místnostech a byla rozdělena na síň Julia Mařáka, síň Antonína Dvořáka a síň Viktora Faltise. Vystavena v ní byla díla Antonína Dvořáka, Viktora Faltise a Julia Mařáka, které městu Litomyšl zapůjčili sourozenci Albertovi (potomci Viktora Faltise) a také další zápůjčky od soukromých sběratelů a z majetku městského muzea. Tento konvolut původních prací tvořil jádro postupně se rozrůstajícího sbírkového fondu, který městská galerie spravuje dodnes.

Ve 30. letech se galerie poměrně rychle rozvíjela. V roce 1939 již zabírala Městská obrazárna plochu deseti zámeckých místností; byla obohacena mj. o síň Maxe Švabinského, Josefa Voleského a síň současného českého umění.
Prvním správcem galerie spadající pod Osvětovou besedu v Litomyšli se stal učitel a městský radní Václav Drbohlav, který tuto funkci zastával až do roku 1937. Pod jeho vedením se sbírkový fond galerie rozrostl nejen o díla místních autorů, ale také o díla předních českých moderních umělců – Františka Tichého, Otakara Kubína, Jana Zrzavého a dalších. V roce 1937 byl post správce galerie udělen MUDr. Františku Laškovi, jenž navázal na Drbohlavovu akviziční a výstavní koncepci. Jako purkmistr města si však mohl dovolit větší investice. F. Lašek zřídil rovněž poradní sbor galerie, tzv. kuratorium a zabýval se úvahami na vybudování samostatné budovy galerie, o níž snil již jeho předchůdce.

Zlom v činnosti galerie přinesla 2. světová válka. Městská obrazárna musela být deinstalována uskladněna částečně v místním muzeu, částečně v oratoři piaristické koleje. Do zámeckých prostor se obrazárna znovu vrátila až v roce 1947, kdy sídlila ve 2. patře.

Dalšímu rozvoji galerii nepřála ani léta poválečná. Hned na počátku roku 1961 byla galerie propojena s muzeem v instituci nazvanou Vlastivědné muzeum a galerie v Litomyšli. Galerie jako samostatná instituce s vlastním sbírkovým fondem tak přestala existovat. Provoz Městské obrazárny v prostorách zámku nadále pokračoval, obrazárna však byla během 60. a 70. let nucena ustoupit nové ideologické koncepci litomyšlského zámku, nejprve expozici o životě a díle Zdeňka Nejedlého, posléze Muzeu české hudby.
Mezitím, v roce 1965 přešla galerie společně s expozicí na zámku pod Krajské středisko státní památkové péče v Pardubicích, které přislíbilo otevřít zámeckou obrazárnu zaměřenou na umění 19. století v podobě, která by obrazárně navrátila její „původní důstojnost a slávu“. Tato idea však nenašla naplnění a převážná část výtvarného fondu, který byl již v předchozích letech uložen v nevyhovujících podmínkách, byl složen do jedné ze zámeckých místností.

Od roku 1976 spadala sbírka výtvarného umění pod Městské muzeum v Litomyšli a galerijní fond splynul se sbírkovým fondem muzea. V roce 1977 obohatil výtvarný fond muzea dar od Anny Matičkové, která muzeu na přání svého manžela Josefa Matičky darovala sbírku jeho obrazů a sbírku obrazů českého moderního umění. Jelikož byl její dar podmíněn vznikem Galerie Josefa Matičky, přistoupilo město mezi léty 1975 – 1977 k rozsáhlé rekonstrukci domu U Rytířů, kde byla poté stálá expozice Josefa Matičky vystavena až do roku 1986. Poté zde muzeum pořádalo krátkodobé výstavy věnované výtvarnému umění.
Po roce 1989 došlo k oživení nadějí na znovuotevření městské obrazárny v prostorách litomyšlského zámku. V roce 1994 byly ve 2. poschodí litomyšlského zámku opět otevřeny výstavní prostory, v nichž se pořádaly krátkodobé výstavy. Nově vzniklá expozice Městské obrazárny, pro níž město Litomyšl získalo nové akvizice Václava Boštíka, Stanislava Podhrázského, Bohdana Kopeckého, Ludmily Jandové a dalších umělců a umělkyň, byla otevřena veřejnosti zpřístupněna v roce 2000. Krátce poté, v roce 2004, došlo k rozdělení Vlastivědného muzea a galerie v Litomyšli na dvě samostatné instituce – Regionální muzeum Litomyšl a Městskou galerii Litomyšl.

Po čtyřiceti letech se tak Městská galerie Litomyšl osamostatnila, stala se příspěvkovou organizací se sídlem v domě U Rytířů a spravuje svůj vlastní fond výtvarného umění.